Změna přístupu k údržbě

-- 21.01.2019

V současné době si ve většině firem stěžují, že mají nedostatek pracovníků v týmech údržby, nemají dostatek odstávek na plánovanou údržbu, výroba s nimi dostatečně nekomunikuje, a proto nestíhají preventivní údržbu dělat. Přitom mají strategii, organizaci a činnosti preventivní údržby nastavené tak, jak se v minulosti v rámci implementace TPM zavedli. Ve výrobní sféře je neustálý tlak na snižování nákladů, zeštíhlování nebo úplné odstranění procesů. Je to tak i v údržbě?

V současném scénáři konkurenceschopnosti je úsilí o zlepšení nezbytné k dosažení vysoké úrovně efektivity ve všech útvarech společnosti. Základním faktorem úspěchu firmy je dosažení co nejvyšší dostupnosti a provozní spolehlivosti při zachování maximální úrovně kvality, individuality a minimalizaci nákladů. Neměli by být tohle základní cíle štíhlé údržby?                      

Štíhlá údržba

Cílem štíhlé údržby je minimální pracnost údržby, vykonávat činnosti, které přidávají hodnotu: 

Jedná se o změnu přístupu, kdy tradiční přístup – „orientace na využití“, změníme na přístup štíhlé údržby – „orientace na proces“.

Základem pro správné nastavení strategie údržby je systém prioritizace (kategorizace) zařízení. Z mých zkušeností jde většinou ve firmách o agendu údržby, která se bez jasných kritérií dopracuje k výsledku a ostatní útvary v podniku ani neví, že něco podobného má firma zpracované.

Pro prioritizaci zařízení je důležité použít jednoznačná a měřitelná kritéria a týmovou spolupráci podnikových útvarů (výroba, údržba, technologie, kvalita, nákup a obchod), aby byly výsledky relevantní a měli dostatečnou vypovídající schopnost. Prioritizace je jen jedna, a proto je důležité, aby se zohlednili pohledy a zkušenosti všech útvarů.

Navrhujeme použít tyto tři kritéria: 

Na základě těchto tří kritérií rozdělíme stroje do osmi kategorií podle obrázku:

Po ohodnocení všech zařízení vybereme stroje nejvyšší kategorie GaH a dále je rozložíme na jednotlivé uzly. Popíšeme funkce jednotlivých komponent a provedeme klasifikaci podle následků poruchy opět podle jednoznačných a měřitelných kritérií: 

Na základě výsledků prioritizace a klasifikace komponent podle následků poruchy nastavíme na jednotlivé kategorie strategii údržby. Hlavní kapacitu údržby zaměříme na nejrizikovější komponenty zařízení a na zařízení, které nemají vliv na proces a zákazníka nastavíme např. strategii oprava po poruše.

Z hlediska štíhlé údržby jsou nejdůležitější dva hlavní strategické přístupy na dosažení cíle „nulové časy na údržbu“: 

Efekty štíhlé údržby: 

Jak vidíte jedná se o změnu přístupu k údržbě, o zvýšení integrace pracovníků údržby a výroby, o změně strategie a organizace údržby. O konceptech údržby a její organizaci bude Forum praktické údržby, 19. – 20. 3. 2019 v Trnavě. Více na www.forumudrzby.sk.

Autor: Bronislav Balga, IPA Czech, s.r.o.